Páteční družina 5.3.2021
JAK KRTEK A SKŘIVÁNEK PŘIVOLALI JARO
Zima letos neměla konce, a krtek byl proto stále schovaný ve svých chodbičkách v podzemí.
„Půjdu se dnes podívat ven, třeba už konečně vyrostla na louce tráva“, říkal si krtek.
Když ale vystrčil čumáček ze svého úkrytu, viděl, že všude leží ještě mnoho sněhu.
„Ach jo, ta zima snad letos vůbec neskončí!“ říkal si smutně a bylo mu do pláče.
Už se mu stýskalo po ježkoví, který stále spal zimním spánkem.
Šel kolem zajíc a když viděl smutného krtka, zeptal se ho: „Co se ti stalo krtku, vidím, že jsi celý ustaraný.“
„Ále, jak nemám být smutný a ustaraný, vždyť to vidíš sám, všude je plno sněhu, zima snad nikdy neskončí a já už bych chtěl, aby přišlo jaro. Stýská se mi po ježkovi, po motýlcích, po broučcích, po mravenečcích. A sám víš, že dokud bude zima, budou všichni spát zimním spánkem a nikdo je nevzbudí,“ smutnil dál krtek.
„Víš co, krtku, já znám jedno zaříkadlo proti zimě, zkusím ho říct, třeba zimu zažene.“
A zajíc začal mávat kolem sebe tlapkami a odříkával říkanku:
ZIMO, ZIMO, TÁHNI PRYČ,
NEBO NA TĚ VEZMU BIČ!
AŽ SE VRÁTÍM NAZPÁTEK,
SVLÉKNU ZIMNÍ KABÁTEK.
Jenže ať zajíc mával tlapkami, jak chtěl, ať opakoval zaříkávadlo kolem dokola, nic se nedělo. Všude ležel stále ten studený, bílý sníh.
„Achich ouvej, ta zima snad nikdy neodejde!“ bědoval nešťastný krtek.
Letěl kolem skřivánek. Vrátil se zrovna z teplých krajů a hledal strom, na kterém by si po té dlouhé cestě odpočinul.
„Proč pláčeš, krtku?“ Ptal se skřivánek, když uslyšel krtkovo bědování.
„Jak nemám plakat, když kolem mne je stále ta ošklivá zima. Zajíc se jí pokoušel zahnat zaříkávadlem, ale nepovedlo se mu to“.
„Ale vy dva mudrlanti, copak zima se odhání zaříkávadlem? Zimu zažene jen sluníčko, které začne víc hřát. Zima se teplého sluníčka bojí a hned před ním uteče. Víte co, já doletím ke sluníčku a poprosím ho, aby už začalo víc hřát a udělalo na zemi více tepla. Počkejte tu, za chvíli se vrátím,“ řekl skřivánek a odletěl za sluníčkem.
Jak přiletěl ke sluníčku, zazpíval mu tuto písničku:
HŘEJ, SLUNÍČKO, HŘEJ,
MRAKY ROZTRHEJ!
USMĚJ SE KONEČNĚ
TEPLE A SLUNEČNĚ!
HŘEJ, SLUNÍČKO, HŘEJ!
Jak to sluníčko uslyšelo, otevřelo oči a podívalo se na zem.
„Jémine, já jsem zaspalo a dole na zemi je ještě plno sněhu a jaro tady bude za chvíli. Musím to všechno napravit!“ A poslalo na zem ty nejteplejší paprsky, které mělo po ruce. Sníh začal rychle tát a pod nim se objevovaly první kytičky-sněženky, bledulky a za nimi rašila první světle zelená travička. A s ní přišlo i JARO.
„Hurá, je jaro!“ volali dole na zemi krtek se zajícem. A pak se oba chytli za tlapky a šli společně vzbudit ježka.
Fotogalerie
