Šestka na stopě přírody

Když se blíží konec školního roku, každá správná šestka má dvě přání: zažít dobrodružství a nezapomenout si svačinu. Dnes se nám splnilo obojí a ještě něco navíc. Vydali jsme se totiž do tajemného srdce Jizerských hor do bučiny v Oldřichově v Hájích, kde nás čekala nejen voňavá lesní stezka, ale i výzvy ekodetektivů.

Už po prvních krocích po naučné stezce bylo jasné, že tu nejde jen o „procházku hájem“ ...i když buky se zelenaly krásně... ale o pořádnou dávku přemýšlení, pozorování, luštění i týmové spolupráce.

A co víc, opět jsme si vyzkoušeli i práci s dalekohledem! Lovili jsme očima ptačí siluety, sledovali pohyb ve větvoví a občas jsme se podívali i na spolužáka ve vzdálenosti dvaceti metrů, jestli náhodou nezahýbá svačinu do cizího batohu. Nepotvrdilo se.)))

Naštěstí jsme se neztratili, díky mapám, značkám, takže jsme mohli objevovat krásy bučin, slyšet zpěv ptáků a i trochu zpomalit a nadechnout se. Příroda nám ukázala, že když zpomalíme, začneme konečně vnímat. A i ti, kdo ráno protestovali, že „to bude dlouhýýý“, nakonec uznali, že tady se dýchá nějak líp.

Zkrátka dnešní výlet byl víc než jen výšlap. Byl to malý návrat k tomu, co je skutečně důležité, spolu, venku, s očima dokořán a bez wifi (alespoň na chvíli). A když jsme na konci stezky odevzdávali vyplněné pracovní listy a hledali poslední poklad v podobě lavičky ve stínu, vypadali jsme všichni tak trochu jako ty buky: zakořenění, posílení a připravení na prázdniny.

Přírodo, děkujeme. A zase někdy na viděnou, třeba s dalekohledem a batohem. Nebo jen tak, s očima dokořán.